Když je Author Cup rodinná událost

Fenomén jménem gravel jej uchvátil. Dvacet let na kole nejezdil. Když se do sedla vracel, vsadil na nastupující trend. "Jsem duší spíše silniční cyklista, ale gravel mi dává obrovskou svobodu," říká Filip Brož, který patří do Bike týmu Veolia. 

Pravidelně je na startu závodů jako L'Etape Czech Republic, některých podniků seriálu Kolo pro život či legendárního zavíráku sezony ČT Author Cup. "Handicap dvaceti let bez jízdy v sedle kola pociťuji při každém švihu s vrstevníky či kolegy, ale stejně cyklistiku miluji," vypravuje muž patřící už šest let ve skupině Veolia do týmu obhospodařujícího interní i externí komunikaci.

Je gravel kolo pro člověka, který se k cyklistice vrací po delší pauze, nejlepší dostupnou alternativou?

Když jsem se v pětatřiceti po dvou dekádách bez cyklistiky vracel do sedla kola, někdo mi poradil, ať si pořídím gravela. Mně přišlo zajímavé mít kolo, které tehdy nebylo tolik rozšířené. Pamatuji se, jak jsem dorazil na svůj první start v Pražské padesátce. Všichni si prohlíželi, na čem to jedu. A někteří moji přítomnost na gravelu nesli dost nelibě. Ale čas mi dal za pravdu. Po elektrokolech jde momentálně celosvětově o nejprodávanější typ kola. Za deset let jsem gravelů vystřídal několik. A jednoznačně jsem zvolil dobře.

Potřebu pořizovat si další kolo, speciálně na silniční cyklistiku či vyloženě MTB stroj, jste nikdy neměl?

Gravel mi dává svobodu. Jsem duší spíše silniční cyklista. Devadesát procent svých jízd trávím na silnici, zbývajících deset v terénu. Ovšem nikoliv proto, že bych terén vyhledával, ale protože je na trase mé jízdy. Kdysi jsem zkoušel traily, ale nijak mě tato forma cyklistiky neuchvátila a neláká mě. Mám relativně úzké pláště, takže zvládnu na gravel kole kopcovitý silniční závod L'Etape Czech Republic by Tour de France. A stejně tak i můj nejoblíbenější závod v kalendáři, jímž je ČT Author Cup. Myslím, že pro Author Cup je gravel kolo jako šité na míru. Třeba při Pražské padesátce už nejde o tak komfortní zážitek. A pro Krále Šumavy, kde bych v budoucnosti rád startoval, si určitě budu muset půjčit horský speciál, protože pro gravel trasa tohoto závodu určitě není. Ale v Jizerkách jde o ideální volbu. 

Nezanevřel jste na ČT Author Cup ani po letošním ročníku, který provázelo chladné a deštivé počasí?

Ten závod zbožňuji. Pro mě znamená rodinnou událost. Vyrážíme do Bedřichova na prodloužený víkend s několika dalšími spřátelenými rodinami. Pronajmeme si chalupu a účast v Author Cupu představuje perfektní bonus. Před startem devětadvacátého ročníku jsme s kamarády už vpředvečer závodu pozorovali počasí a doufali, že se situace ještě zhorší, abychom měli případně důvod účast odpískat. Ale podmínky nebyly tak špatné ani ráno před startem. A nakonec jsme si závod parádně užili. Sice jsem přijel totálně zašpiněný od bahna, ale trať byla relativně pevná a extrémní zima rovněž nepanovala. Ročník 2024 byl z mého pohledu určitě horší. Ale zažil jsem při Author Cupu i krásné počasí, kdy jsem byl na startu v dresu s krátkým rukávem, což je pro říjen v Jizerkách skutečně hodně netypické.

Kolik času ročně v sedle kola trávíte?

Můj roční nájezd je přibližně tři tisíce kilometrů, což mě v rámci naší cyklistické komunity ve skupině Veolia řadí spíše na chvost žebříčku. Kolo pro mě představuje pravidelnou záležitost o víkendu. Cyklistiku miluji, ale chci stíhat i jiné aktivity. Chodím pravidelně do posilovny a před rokem jsem objevil krásy golfu, což je další velký žrout času. 

Jak vypadá vaše cyklistická příprava při nutnosti skloubit rodinný život s pracovními povinnostmi a dalšími sportovními aktivitami?

Pevným bodem mého cyklistického programu je první týden v červenci s rodinou v jižních Čechách na kole. Právě tam jsem se vlastně vracel na kolo po pauze trvající dvacet let. A jak povyrostly děti, jezdíme už celá rodina včetně manželky. Mám štěstí, že je všechny kolo baví. Se synem jsem v roli doprovodu absolvoval nejkratší verzi Krále Šumavy. Dcerka ve čtyřech letech zvládla na jihu Čech okruh dlouhý padesát kilometrů. Během roku však většinou jezdím individuálně. V poslední době mě hodně nadchly dlouhé trasy.

Takže zvládáte pravidelně tréninky dlouhé stovky kilometrů?

Spíše jde o cyklistiku spojenou se zážitkem. Vezmu kolo a dopravím se vlakem třeba do Berlína odkud následně vyrazím v sedle tak, abych trasu absolvoval během víkendu. 

Závody pro vás představují možnost poměřit se s ostatními? Nebo jde hlavně o osobní výzvu?

Jakmile mám na kole či dresu číslo, probouzí se ve mně přirozená soutěživost. Jde o vítané zpestření mého cyklistického kalendáře. Měřím se však hlavně sám se sebou. Pociťuji handicap v podobě dlouhé pauzy na kole. Jako dítě jsem jezdil standardně. Jenže v pubertě jsem cyklistiku opustil a vrátil se po dvaceti letech. A tenhle výpadek se při měření s cyklistickými souputníky prostě nedá odbourat. Každopádně kolo je nedílnou součástí mého života. Takže beru závodní aktivity jako skvělou příležitost setkat se s kamarády. A považuji za geniální atmosféru L'Etape. Dodává to závodění amatérských cyklistů úplně jiný rozměr. V minulosti jsem zažil atmosféru etap na skutečné Tour de France. Takže příležitost podobného zážitku v Česku v roli aktivního cyklisty beru jako výjimečnou. 

Řeší se hodně osobní výsledky v rámci Veolia bike týmu?

Máme ve Veolia týmu skvělé borce, co najedou ročně hodně před deset tisíc kilometrů a jsou vysoko ve výsledkových listinách jednotlivých závodů. Každopádně v rámci skupiny neřešíme vlastní výsledky, ale jsme rádi za příležitost k setkání a snažíme se navzájem povzbudit.